Tábor u spadlého smrku

V roce 2008 náš oddíl vypravil jen malý družinový tábor. Předškolní Potěr snad na pobyt venku ještě nebyl připraven, Žvejky věkem vzdáleny a tak na tábor vyrazili jen skauti - Vlci. Aby to nebyl jen tak obyčejný tábor, zamířili jsem podruhé v naší historii za hranice a sice na Slovensko.

Na hranici Velké Fatry a Nízkých Tater, u obce Podsuchá, 3 kilometry od civilizace, bez elektřiny, s vodou z potoka, v dřevěné chatě skautů z Ružomberoka. Na devět dní se nám stala domovem. Po bezesné noci v nočním rychlíku jsme dorazili nejprv do města A. Hlinky pak do Podsuché nakonec k drevenému srubu pod Magurou, kde dávají lišky, konipasi a křivky dobrou noc.

Abysme si trochu zlepšili fyzičku, vydali jsme se první dny na obhlídku okolí. Na Červenou Maguru nevedou cesty, jen medvědí žlab. A když už se v opuštěné části Nízkých Tater řekne medvěd, dodá to rychlost i našim skautům - Vlkům. Šplhali jsme se po čtyřech nahoru, abychom se pak neschůdným lesním terénem dostávali na pastviny nad vodopádem. Koupali jsme se v travertinových vývěrech. Hráli jsme dračí doupě a po večerech četli z Nevrlého Větrného toulání. Aby bylo přebývání v divočině pro nezvyklé hlavy vyrovnáno, trávili jsme čas i na pravidelných nákupech v ružomberské Hypernově. Sami jsme si vařili a dávali jídlům neobyčejná jména. Pro vodu jsme chodili do potoka. Vytahovali jsme terénní auto lovce samorostů.

A kde se vzal název tábora? Třetí den bylo dosti nevlídno. Pršelo, foukalo, tak jsme trávili příjemný čas ve srubu. Další den nastejno. Hráli jsme dračí doupě a Jekyl odběhl na kadibudku. Vrátil se s tím, že vedle leží nějaký strom. Ve srubu bylo příjemno, tak jsme se tomu vysmáli a pokračovali ve hře. Za nějakou hodinku odběhnul znovu a vrátil se s tím, že vedle budky leží druhý strom. To už nebylo k smíchu, vyšli jsme ven... abysme pak co nejrychleji vynesli nejdůležitější věci a vyběhli do deště, protože vichr ohýbal skupinu smrků a nejvyšší z nich mířil rovnou na srub. Dva smrky opravdu spadly vedle srubu, třetí se zlomil. Nejvyšší nakonec nespadl a my byli zachránění...

I na Velkou Fatru jsme se dostali, když se vyčasilo. Vyšplhali jsme se k Rakytovu a po prudkých srázech šli necestou kamením a rozkvetlým květinovým záhonem. Pod Čiernym kameňom si nás přilétl prohlédnout orel, snad si chtěl vybrat kořist. Navečer jsme doklopýtali ke srubu.

Tábor byl zkouškou samostatnosti, odvahy i dobré vůle. Obstáli jsme a po deseti dnech se vrátili domů.  Skončil tábor U spadlého smrku.

Tarzan

Ilustrační fotografie: 
že by levičáci?
byli jsme součástí přírody
na strmých svazích Rakytova...
kde skauti únavou usedali a ptáci se střemhlav vrhali do hlubiny
mraky se válely přes hřeben
odpočinek pod Čiernym kameňom
S večerem přicházely do hor dlouhé stíny...
 s ránem slunce ozářilo náš srub.
pohoda bez televize
Tak to jsme my. Všechno dobře dopadlo.