Tábor nových srdcí - Valdov 2009

V kotlince při potůčku Heřmanka a na přilehlých stráních se rozkládá tichá a útulná vesnice Valdov. Dnes má cca 115 stálých obyvatel. Ale o prázdninách se počet obyvatelstva, díky skautům, kteří se střídají na skautském tábořišti, od svého standardního počtu poněkud odchýlí.

A navíc způsob letošní léta zdá se býti poněkud rozmarným.

Nástup do tábořiště byl za lehce slunečného počasí, leč po několik dnů jsme holinky téměř nesundali.

Jedna ze skautských pouček praví: Není špatného počasí, je jen špatné oblečení. A tak se pláštěnka stala naší nerozlučnou přítelkyní.

Naštěstí nic netrvá věčně, ani déšť, a tak jsme po několika dnech mohli zvesela a mnohem radostněji docenit valdovské tábořiště coby Narnii, tedy zemi, které vládne rukou spravedlivou- tedy spíše tlapou spravedlivou – lev Aslan. (námět podle knihy C.S. Lewise –Letopisy Narnie)

Každá družinka nacházela nová a nová dobrodružství v narnijských kotlinách, lesích i sopkách.

Světlušky sváděly statečně boj se Zlobou, denně se ráno co ráno skříní dostávaly do Narnie a večer se navracely zpět. Hledaly poklady po cestách, v sobě, v druhých a svoji cestu završily cestou ke slibu. Na pomoc jim přišly živly Země, Vzduch, Oheň a Voda. Skautský kroj na nich druhý den zářil jako to nejlepší brnění narnijského krále Aslana. Však také vítězně svedly nebezpečný boj se Zlobou .

 

Vlčata na narnijských cestách pátrala po rytířských ctnostech. Nalezení Svatého grálu bylo vrcholem jejich toulek za hranicemi Nanie, ale i vlastních sil a možností. Učili se pokoře, vytrvalosti, naslouchání a spolupráce...jsem ti bratrem....znělo každý večer z rytířského sálu.

I vlčata zakončila narnijské dobrodružství slibem.

 

Skauti a Tarzan Narnii objevovali po svém.....chvilku se ztráceli v temných hvozdech, a to i na několik dní, jindy se poztráceli i s pilou a sekerou, ale cestu vždy našli zpět.

Jejich pomoc byla nepřehlédnutelná. Sušák na spacáky a jiné svršky postavili velmi obratně, neboť tomuto nelehkému úkolu předcházela velká výzva v podobě stožáru uprostřed Narnie. “Vlajka musí vlát ve větru a proto tam to lanko provlíkneme!“, buráceli kolem stožáru chlapci a rukama , nohama a hlavně slovem burcovali Tarzana s Robinem k činnosti.

Vše se podařilo, ostatně i jim se nakonec s písní na rtech podařilo leccos. Dokonce i táborový FAMFRPLÁC přežili ve zdraví.

A to jen díky tomu, že se zocelili na puťáku, na lanech ve skalách, v nitru sopky, v noci pod širým nebem.

 

O hladová břicha se s láskou starala Péťa, která i suché dřevo z vlastního domu na zátop přivezla. Taková oběť !! Ještě, že jsme letos nevyjeli příliš daleko od domova.

 

Kudy vede cesta do Narnie ?

Musíte najít tu správnou skříň, na ramínkách nahmatat zavěšeny Antíka, Delfína, Rybku, Sojku, Můrku,v horní polici je poskládán Robin a Tarzan a uslyšíte-li z dálky hlas Vichřice , tak si můžete být jisti, že je to ta pravá almara - tedy ta skříň..

 

Dobrodružství není nikdy dost ....tak za rok...do které skříně???

Vichřice

Ilustrační fotografie: 
Mamíí, pomózzz!
tajemství Narnie
Tarzan a Nik zatápí
nerozlučná záchodová dvojka
šťastná vlčátka
vlčata tvoří
z famfrplácu...
ranní poezie - Vichřice rozhazuje zvířátka
slib světlušek měl skvělou atmosféru
všichni pěkně pohromadě