Těchonín 2000

Cože?

Skautský tábor na 14 dní? Vždyť je jim teprve osm ! A kdo s nimi pojede jako vedoucí? Já se do stanu nevejdu, protože tou dobu budu už těsně před porodem. Ach, mé nebohé prvňačky, mé nebohé světlušky!

Po roce skautování jsem je měla poslat na jejich první tábor. Samotné!

V hlavě se mi honily hrůzostrašné myšlenky, před očima jsem viděla živé obrazy zbědovaných dítek a navenek jsem se usmívala a vtipkovala o romantice skautských táborů.

Nakonec celou tíhu vedení nejmladších světlušek na sebe vzal můj odvážný muž. Příprava byla více než precizní. Jen ty holčičky viděl poprvé až v den odjezdu.

Den D, hodina H, už ani nevím, o koho jsem se bála víc. Z vlaku mávali a usmívali se všichni.

Po sedmi osamělých dnech jsem si řekla, že těhotenství není nemoc a vyrazila jsem směr tábor-Těchonín.

K mému milému překvapení mě vítaly zabahněné, ušmudlané, upocené, ale spokojené světlušky. Některé se zamilovaly do mého muže (to mi ovšem přiznaly až později), jiné mi líčily den po dni, další ukazovaly, co se naučily. Můj muž se rozzářil až po té, když zjistil, že mu vezu sedm velkých kelímků čokoládové nugety. Ujistil mě, že teď už do konce tábora vydrží a holky si opět budou dobrovolně brát noční hlídky, neboť sladká nugetová odměna je nemine.

Vzhledem k tomu, že jsem vypadala jako velryba, mě nepřekvapilo, že i stan pro dva, ve kterém jsem jednu noc spala sama, mi byl malý.

Přání ostatních vedoucích, rodit v přírodě, a tak světluškám dopřát opakování zdravovědy v praxi, jsem nevyhověla a cestou domů jsem z hluboka dýchala.

Cože? Skautský tábor na 14 dní? Vždyť už je jim osm!

Ach, mé šikovné světlušky a jejich vědoucí - čokovedoucí!

vzpomínala Vichřice

Ilustrační fotografie: 
hrad Litice nad Orlicí
Sokol a Kamzík
z táborových her...
první přespání vlčat pod širákem
pohled na tábořiště
řeka tichá Orlice
vedoucí