Patnáctý tábor našeho oddílu se konal blízko Vlašimi. Jak je známo, Měsíční údolí je místo plné vesmírné energie a my přijeli načerpat trochu nové neznámé síly. Na tomto magickém místě nás našel vesmírný Stopař, který se s námi podělil o svůj nelehký úkol. Na Zemi se totiž blížila zkáza. Ne žádný asteroid či zbloudilá planetka, nýbrž velká Temnota.

Temnota putovala vesmírem, hladověla a tak si ukusovala z planet a planetek, které cestou potkala. Stopař se jako jediný postavil Temnotě na odpor, ale sám nedokázal zjistit, co Temnotu popohání a co jí na planetách tolik chutná. Stopař začal hledat pomoc a tu našel u Lentilek, Strážkyň, Rebelů a Trosečníků. Začali jsme společně pátrat po tom, proč mizí kousky planet a proč se Temnota chystá i na naši Zem. Každý den se nám ze spárů Temnoty podařilo zachránit jednu či dvě planety a stihli jsme i družinkové programy. Lentilky pod Vichřičiným vedením, Strážkyně pod Antíčkovým vedením, Rebelové pod vedením Dinga a Tarzanovi Trosečníci si užívali klidu středočeského kraje a jeho přírodních krás spolu s celým oddílem. Kuchyni vládly (nutno podotknout k našemu smutku jen první týden) naše neohrožené kuchařky Irenka s Gabčou. K radosti celého tábora měly uzdy kuchyně pevně v rukou. Postupně jsme tedy navštěvovali v naší vesmírné raketě planetky naší galaxie. Navštívili jsme například Planetu nešťastných Úsmívků, planetu Vogonů, Planetu Elementů a Smyslnosmyslovou planetu. Velkou atrakcí pro nás byla řeka Blanice tekoucí táborem. Moc dobrovolných otužilců mezi námi nebylo, ale jejich počet vzrostl po prvních zkušebních jízdách Trosečnického voru. Ovšem náš táborový život plynul velmi rychle, stejně jako se krátil čas planetám a my museli přijít na to, co Temnota tak ráda. Po týdnu našeho putování jsme vyslali Lentilky zpět na Zem šířit zprávy o Stopaři a Temnotě. O víkendu nás navštívila velmi ctěná návštěva v podobě Ronyho, Robina a bratra Dinga františkána.

Přišel druhý týden, ve kterém starost o tábornické žaludky padla přímo na táborníky. V druhém týdnu se také naše družinky vydaly na cestu z tábora, na puťáky. A blížil se konec a s ním velice slavnostní chvíle pro všechny skauty a několik světlušek. Přišla chvíle na skautské sliby u Rebelů a světluškovské sliby u Strážkyň.

A jestli jsme dokázali Stopaři pomoci s jeho nelehkým úkolem? Zjistili jsme, že při každé záchraně planetky to co jsme používali nejvíce byla naše fantazie. Naše fantazie, kterou používáme denně, ale někdy na ni zapomínáme a to je pak svět šedivý a málo veselý. Obyvatelé na planetách si zapomněli představovat, přemýšlet a vymýšlet, hrát si a veselit se u toho a to pak Temnotě tuze chutnali.

Se Stopařem jsme se rozloučili a popřáli mu úspěšnou cestu naší galaxií, my už jsme se už těšili domů, k maminkám.:)

Rybka

Fotogalerii z tábora naleznete zde.