Počátky 3. skautského oddílu sv. Vavřince spadají do období podzimu roku 1997. Tehdy se z iniciativy lidí kolem vrchlabské římskokatolické a husitské farnosti začala pravidelně scházet skupina dětí. Jednou za 14 dní pro ně parta mladých lidí  připravovala společný sobotní program - hry, výlety, různá putování za pokladem aj. Cílem bylo nejen "odlehčit" rodičům, ale i předat dětem důležité životní hodnoty a ideály. Začali jsme si říkat Družina sv. Vavřince, podle patrona římskokatolické farnosti ve Vrchlabí, která poskytovala a dodnes poskytuje zázemí. Členy byly děti nejen z Vrchlabí, ale i z Benecka, Lánova, Janských Lázní aj. obcí. O letních prázdninách v r. 1998 se uskutečnil náš první tábor - na faře v Chotěborkách se sešlo 24 dětí a 8 dospělých, aby absolvovali podivuhodnou cestu z Tolkienova Pána prstenů.

Pravidelné sobotní schůzky pokračovaly i v dalším školním roce, a tak se našeho 2. tábora v Nemojově u Dvora Králové n.L. zúčastnilo již 41 dětí. Námětem tábora bylo biblické téma - putování Izraelitů z Egypta. Tentokrát jsme využili tábořiště skautů z Hostinného, a právě jejich vůdce Rony nás nadchl pro skautské ideály. Na podzim r. 1999 jsme se tedy stali skautským oddílem a začali jsme jednat s místním střediskem "Krakonoš" o registraci u Junáka a o dalším fungování pod tímto střediskem. Zajímali jsme se také o složení skautského slibu (valná většina vedoucích nebyla skauty a koneckonců z počátku ani neměla zkušenosti s vedením dětí). V tomto roce ukončili činnost v oddíle děti z Benecka. Svou působnost jsme nicméně rozšířili na Dolní Lánov a Jánské Lázně.

V roce 2000 však přišlo krizové období - na středisku, (tak jako jinde v republice), se začali vést nekonečné debaty a spory o přestupu některých členů od stávající organizace Junák-svaz skautů a skautek ČR pod nově vzniklou org. Skaut ABS (Antonína Benjamina Svojsíka). Rozštěpení vrchlabského střediska zasáhlo i náš oddíl. Nicméně většinu akcí jsme dále uskutečňovali společně. Třetího společného tábora v Těchoníně u Jablonného n. Orl. se účastnilo 40 dětí rozdělených do družin světlušek, vlčat, skautek a skautů. Pro světlušky a vlčata byl připraven program na motivy skvělé pohádkové knihy "Popoupo". V dalším školním roce pokračovaly pravidelné schůzky jednotlivých družin, ale i bolestné rozdělení - děti byly registrovány k té organizaci, kam patřili jejich vedoucí. Společného - již čtvrtého tábora v r. 2001, který se konal opět v Těchoníně, se zúčastnilo 37 dětí a 8 vedoucích. Tímto táborem započalo 2. krizové období v historii oddílu, kdy nedostatek času, tolerance a pochopení mezi vedoucími způsobilo, že téměř přestaly fungovat pravidelné družinové schůzky většiny družin. Ovšem po každém západu slunce přichází svítaní. V září přestoupil do oddílu nový vedoucí a na základní škole na náměstí Míru proběhl nábor nováčků do vrchlabské družinky vlčat. Od října již běželi pravidelné schůzky. Také družina světlušek začala pravidelně fungovat. V Jánských Lázních se děti mohly zúčastňovat schůzek světlušek, v Dolním Lánově se konali schůzky jak pro vlčata a světlušky, tak pro skauty a skautky. Letošní letní tábor tak byl připraven v údolí říčky Čenkovička nedaleko Jablonného n.Orl. pro 29 dětí .

Jak u nás vypadá situace dnes? V první řadě jsme všichni registrováni pod org. Junák-svaz skautů a skautek ČR. V posledním roce jsme hlavně díky Vichřici zmnohonásobili počet členů oddílu. Všechny družinky pokračují ve své činnosti. Na římskokatolické faře ve Vrchlabí také fungují tzv. schůzky mládeže, které jsou určeny také pro starší skauty a skautky z celého oddílu. Podařilo se nám naplnit také jedno z poslání skautingu, a sice to, že nejstarší z první generace dětí již dělají vedoucí. Snažíme se, aby skauting byl nejen užitečným naplněním volného času dětí, ale i výchovou k platným životním hodnotám a cestou k harmonickému rozvoji osobnosti.

A na závěr ukázka z táborové kroniky vlčat:"...šaman tancoval u ohně a zpíval indiánskou píseň. Všichni jsme poslouchali a pak jsme vymýšleli také tance a písničky. Nejvíc se mně líbilo, jak tancoval šaman a jak u toho mluvil a jak ukazoval. Všichni jsme hádali, co to dělá za tanec. Vždycky to uhodl Tekumseh, protože to asi věděl, ale bylo to i lehké, protože tam ukazoval, jak jsme ho poprvé uviděli a jak nám předával čelenky a říkal, že je musíme nosit s sebou vždy, když ho uvidíme. Ke konci jsme všichni dostali další kartičky s tančícími postavičkami a šaman nás pochválil za to, že jsme se hodně snažili..."

Tarzan - M.J.Hrdlička a Robin - L.Kukačka prosinec 2006