1.den

Všichni jsme se sešli na vlakovém nádraží, naložili kufry, krosny, spacáky a karimatky. Batůžky hodili na záda, dali pusu rodičům a mohlo se vyrazit. Ve vlaku děti potkaly Gandalfa, který jim předal šifru s tajemstvím CTH letošního tábora. Děti podepsaly, smlouvu, kde se zavázaly, že se přidají ke Gandalfovi na dlouhou cestu a jsou připraveni na všechny nástrahy. Po dlouhé cestě vlakem a pár kilometrech pěškobusem jsme konečně k odpoledni dorazili do tábora a mohla začít prohlídka společně s vybalováním. Večer jsme společným ohněm zahájili tábor, zazpívali a rozdělili děti do trpasličích tlup. Pak se šlo spát a všichni se těšili na první táborové ráno.

2.den

Hned po snídani družina Rebelů opustila náš tábor a vydala se putovat okolními kraji. Ostatní děti si zatím vyrobily speciální trpasličí plášť, podle kterého se poznalo k jaké tlupě patří a dodával jim sílu. Všichni byli nadšení a ještě před obědem se vrhly na bandu zlobrů, která je přepadla na cestě do Mlžných hor. Ukradly jim jídlo, rozdělaly si oheň a o oběd se postaraly sami, čímž ušetřily práci naší milé paní kuchařce. Odpoledne probíhal program ve družinách. Všichni si mohli konečně v klidu sednout a začít se zajímat o okolí, kamarády kolem sebe a naplno vnímat své pocity.

3.den

Opět hned z rána byly děti zahnáni zlými skřety do temných jeskyní Mlžných hor. Aby se dostaly ven musely nejdříve třemi ranami zneškodnit skřeta a poté se dostat přes všemožné překážky jako například: přeskákat trasu v pytli, nastražit své chutě a poslepu poznat copak vlastně jí, nebo zapojit mozek a rozluštit hlavolam. Až po večerce potkaly v jeskyních Gluma. Slíbil jim, že jim ukáže cestu pouze pokud ho porazí v hádankovém souboji. Všechny děti ač mnohdy se strachem v očích nakonec hádanky uhodly a byly osvobozeni z jeskyní tmy.

4.den

Aby toho nebezpečí nebylo málo v lesích všechny tlupy trpaslíků přepadnou Vrrci společně s rozzlobenými skřety. Dětem přijdou na pomoc Orli, ale ti je mohou odnést pouze se stromu. Skřeti se tedy snaží stromy podpálit, ale dětem se vše daří hasit, jsou rychlejší a mrštnější, než skřeti a na orlích zádech „odlétají“ do bezpečí. Po těžké práci následuje večerní zasloužená odměna. Medděd přijme děti do svého domu a pohostí je. Avšak je slušností dát jako host nějaký dar. Každá tlupa vymyslela něco. Některá zahrála divadlo, jiná vytvořila přírodní výrobek a společně jsme mu zazpívali naši Trpasličí píseň. Medděd byl potěšen a děti hodovaly. Byl k mání meloun nebo třeba piškoty. Prostě dobroty, co nejsou každý den. Všichni se výborně nadlábli a šlo se spát.

5.den

Po hodování jsme se vydali dále v naší cestě. Tentokrát bylo úkolem dětí vyrobit loďku z přírodních materiálů, tak aby se byla schopná dostat přes řeku v temném lese. Všichni zabodovali. Někteří stabilitou, jiní futuristickým vzhledem. Během dne bylo čas na výletování. Ať už na nedaleké koupaliště či Vlašimskou naučnou stezku. Strážkyně dostaly příležitost k plnění Tří kapek rosy a tak se vydávali do města i po dvojicích. Večer musely všichni svést boj s obřími pavouky, kteří jim bránili v přístupu k vodě. K získání blahodárné tekutiny bylo potřeba spousta trpělivosti. Kdo chtěl být rychlejší, mohlo se mu stát, že se napil něčeho nedobrého a ještě k tomu ho mohl chytit pavouk a on tím pádem přišel o všechnu vodu. Naše děti, však dokázaly obě vlastnosti zkombinovat a použít ve správný čas. Trpělivost s mrštností či rychlostí se vždy hodí!

6.den

Šestý den ráno neprobudil děti jako každý den hlas Tarzana s kytarou nebo zvuk Aniččiné trumpety, ale skřehotání a řvaní lesních elfů. Ty unesli z každé tlupy jednoho člena. Je důležité ho zachránit, ale některé děti nevidí, jak mají ještě zalepené oči, jiné bolí noha, pár dětí k sobě dokonce přilnulo tak, že se nemohly pustit. A tak se i se všemi zraněními i nevýhodami vydali hledat uneseného kamaráda. Všichni je na(ne)štěstí našly, ale zpátky do tábora se muselo opatrně. Elfové hlídkovali po celém lese, koho zahlídli byl hned zajat. Avšak táborníci na nic nečekali přikrčili se, využili terénu, stromů i květin v okolí a plíživým krokem se dostali až do tábora, kde na ně čekala zasloužená snídaně. Po snídani si děti ověřili svou vlastní fyzickou zdatnost. Čekalo je několik úkolů na její prověření.

7.den

Nastává den D. Jde se za drakem. Táborníci vyluštili zašifrovanou zprávu a mohli vyrazit na cestu, během které však musí být potichu, aby se Šmak nevzbudil. V dračí jeskyni si procvičili svou paměť. Musí si zapamatovat symboly, aby zjistili heslo k pokladu. Podařilo se!

Už za tmy jsme se s odvahou vydali do bitvy s drakem Šmakem, který hlídá poklad. Takový drak se nejlépe porazí dobrou energií, jak se dozvěděli v hesle. A protože se zpěvem přichází dobrá nálada, tak jsme na to vsadili i tentokrát. Stačilo několik slok trpasličí písně a drak šel k zemi. S pocitem bezpečí a vítězství šly děti spát.

8.den

Čekalo se už pouze na poklad. Ale cesta k němu byla delší než by děti čekaly. Každá tlupa se společně s mapou vydala asi na tříkilometrovou tůru. Po cestě je však čekají úkoly, které musí splnit, aby mohly pokračovat. Všem se podařilo úkoly splnit a dostat se až do cíle, kde čekal Gandalf společně s pokladem ukrytým v truhle. Nazpět si každý trpaslík odnesl památný kamínek ze Šmakova pokladu. Odpoledne bylo ve znamení velkého balení. Děti to zvládly a pokud je nám známo, vrátily se se vším, s čím přijely. Po závěrečném ohni, kde se rozdávaly diplomy či jiná ocenění děti ulehly ke spánku po krásném dni, ve kterém stejně jako celý týden nespadla jediná kapka deště. Nějaká magická síla? Gandalf se přičinil?

9.den

Poslední den našeho tábora. Vystěhovali jsme se ze stanů, poklidili tábor a v neposlední řadě jsme se rozloučili. Každý táborník napsal svůj nejlepší zážitek a pocit, s kterým odjíždí. Společně s Gandalfem jsme pak vzkazy poslali v láhvi po vodě s myšlenkou, že zážitky necháváme zde v Měsíčním údolí, ale zároveň poplují s námi jako láhev, kterou jsme právě poslali po vodě. Někteří s pláčem jsme opustili tábořiště a s vidinou koupelny, teplé postele a nedočkavých rodičů, jsme se těšili domů. Po několikahodinové cestě vlakem se nám to splnilo. Na nádraží zaznělo hlasem více jak 20 dětí „Slunce je náš štít, nebojme se jít.“ Tak jsme se nebáli a ujížděli domů.

Fotogaleri z tábora najdete zde.