Vzpomínky jsou opět tady. Necelá družinka Rychlých Žvejek, Ještě skoro fungující družinka Nimer a odolní Tarzanovi skauti.

Jo tomu říkám pecka .

Další z mnoha už konaných skautských táborů 3. oddílu Sv. Vavřince proběhl na nedaleké Pecce u Nové Paky. Tento tábor byl něčím jiný. Jednak, že na tábor přijelo opravdu skromné množství účastníků, pak tedy tábor trval jen týden a celý týden probíhal na kolách. Nejprve nám vše začínalo cyklistickou stezkou. Jelikož jsme měli naše krásné kola, dojeli jsme si na tábor sami. Mnozí z nás byly nadšeni jiní se zase nemohli dočkat až budou na místě.

První den jsme začínali jako pasažéři letadla, když tu najednou. Hrom, Bác, Plesk. Všichni účastnící tábora se ocitají na neznám ostrově, kde mají strávit další týden. S pomocí statných vedoucích jako byl Tarzan, Robin a Čmelda jsme si ale u měli poradit. Celý tábor jsme prozkoumávali okolí a vymýšleli samé prvotiny. Lovili jsme oběd z potoka, jely na výlet do Lázní Bělohrad a samozřejmě nás neminulo koupaliště v kempu pod táborem. Konec tábora byl tady a největší úkol před námi. Úkol zněl jasně: „ Pokud se chcete dostat z ostrova zpět domů, musíte postavit vor, na kterém odplujete zpátky do civilizace.“ Nikdo z nás tomu nemohl věřit, ale pak když jsme se celí zablácení brodili pozdě k večeru potokem, bylo jasné, že Trosečníky nebudeme. Když jsme se vrátili zpět do tábora čekala nás krásná slavnost.

Někteří utrmácení a mokří uléhají do spacáku, aby nabrali síly na cestu zpět, na cestu domů.

Tak nám končí další tábor a nezbývá nic jiného než se usmát a těšit se na další skautskou cestu:

Za oddíl Sv. Vavřince zapsala : Klára Zámečníková - Antík