Skautské heslo „buď připraven“ pro nás platí nejvíce ve chvíli, kdy nic neočekáváme. Jaké to je, kdy že musí vypořádat s nečekanou krizovou situací, spolupracovat se záchranou službou a být na blízku zraněným kamarádům si zakusili skauti a skautky hostinského střediska DOBRáček.

V sobotu 22. května se v Hostinném konala tradiční akce našeho střediska „Klání rytířů“ Sešlo se na ní přes 50 dětí – světlušek, vlčat, skautek skautů ze čtyř oddílů – aby společně změřili síly ve skautských dovednostech a prokázali své rytířské ctnosti. V tu chvíli ještě nikdo netušil, že své schopnosti nejvíce prověří vedoucí a členové roverského kmene.

Za slunečného a teplého počasí proběhly dopolední disciplíny v okolí Skautského domu. Připravit odpolední disciplíny v malém lomu nad městem se vydaly dvě skupiny organizátorů akce z řad vedoucích, starších skautů a členů roverského kmene Elubic. První skupina v počtu 9 osob vyrazila o něco dříve, další dva – vůdce 2. oddílu Panter a kamarád Petr, který nám teprve začínal pomáhat se skautováním – asi o čtvrt hodinu později. Od severu se v nestabilní vzduchové mase blížily lokální přeháňky, průběžně sledované meteorologem Robinem na radaru.

Srážkové pásmo se přibližovalo rychle a zastihlo první skupinu ještě před cílem cesty, nacházejícím se na nevýrazném hřbítku na výšině mezi Hostinným a Arnultovicemi. Skupina pokračovala sílícím deštěm po okraji lesa k lomu, když její členové uslyšeli ránu hromu, svědčící o nedalekém úderu blesku. Schovali se do lesa a za nedlouho zde uslyšeli ještě druhou, mnohem silnější a bezprostřednější ránu. Déšť za chvíli ustal a ze Skautského domu se ozval telefonem Robin, že se blíží další srážkové a bouřkové pásmo, proto se odpolední program v lomu ruší, a vyzval je, ať sejdou dolů.

Panter s Petrem šli jinou cestou a k lomu se dostávali z opačné strany. Déšť je zastihl na vrcholu hřbítku, proto rychle přeběhli louku a zamířili do lesa. Schovali se pod skupinou stromů, asi 15 metrů od okraje lesního porostu. Chvíli tam přečkávali prudký déšť a pak...

Když se Panter probudil, připadal si malátný, jakoby opilý. Ležel na zemi a pusu měl nateklou jako po zákroku u zubaře. S námahou přemýšlel, kde je, co se děje a zvedl hlavu, aby se rozhlédl, co je kolem. Uviděl Petra, jak leží na zemi pod stromem. Chtěl jít k němu, ale nemohl se zvednout. Doplazil se tedy k němu po čtyřech, zatřásl s ním a ptal se, co se stalo. Svůj hlas jakoby nepoznával, zněl cize. Najednou mu došlo, že se před deštěm schovali pod stromy a že do nich musel udeřit blesk. Síla ducha je obrovská a aktivizující. Panter se zvedl a sáhl do kapsy pro mobilní telefon. Fungoval. Vytočil číslo 155 a trochu zmateně popsal slečně na příjmu situaci. Pak uviděl mezi stromy jak jdou loukou nějaké postavy. Vyběhl z lesa, volal o pomoc a zval ty osoby k místu neštěstí.

Loukou se vracela druhá skupina. První Pantera uviděl Apač. Jeho výstup mu připadal komický, nevěděl, jestli si z nich nedělá legraci. Nejistě se k němu rozběhl. Panter zaběhl zpátky do lesa a Apač pokračoval teď již rychle za ním. Ostatní je chvilku pozorovali a pak se vydali za nimi. Když Apač doběhl do lesa, uviděl Petra, jak leží na zemi. Panter mu podával mobilní telefon a z druhé strany se ozval dispečink záchranky. Seznámil se se situací, popsal místo nehody a pak s ostatními, kteří doběhli, a pomocí rad z dispečinku poskytl první pomoc Petrovi, u kteréhos se začaly rozvíjet příznaky šoku.

Z Vrchlabí vyjela záchranka, z Hradce Králové vzlétl vrtulník. Adam s Čendou běželi navigovat auto záchranářů k silnici v údolí, záchranáři ale zvolili jinou cestu a v bahnu lesní svážnice zapadli. Nakonec však doběhli po vlastních. Apač s ostatními mezitím navigoval vrtulník, který v nepřehledném terénu místo neštěstí nemohl najít. Když záchranáři převzali péči o Petra, cítil Panter, že nejdůležitější je za ním. Podlomily se mu kolena a celý se roztřásl. Do vzduchu vzlétl další vrtulník. Záchranáři odlétli s Petrem na popáleninové centrum Vinohradské nemocnice v Praze a s Panterem do FN Hradec Králové.

Po skončení záchranné akce se ostatní skauti a skautky vydali dolů do města. Vedoucí ve skautském domě byli mezitím informováni o neštěstí a rychle rozhodli o zrušení akce. Obvolali rodiče, aby si své děti vyzvedli, o situaci informovali média i ústředí Junáka. Robin se pokoušel sehnat kvalifikovanou psychologickou pomoc, protože však neuspěl, nakonec po konzultacích se známou psycholožkou poskytl vedoucím a účastníkům incidentu prvotní krizovou intervenci sám.

Panter se po několika dnech vrátil z nemocnice do domácího ošetřování a již po čtrnácti dnech se bez známek úrazu navrátil do běžného života. Petr, zasažený pravděpodobně jedním ze silnějších výbojů, má popáleniny na 15% těla, převážně na zádech. Po třech týdnech se vrátil do domácího ošetřování, prodělal ještě několik nemocničních vyšetření a víceméně už se také zapojil do běžného života.

Co se týče rizika, je nutné konstatovat, že se naši zasažení bratři sice pohybovali na výšině, ale již ve svahu směrem k údolí a před průtrží se schovali ca 15 m od okraje lesa, kde stromy nijak nepřevyšovali okolí. Zásah bleskem v tomto místě šlo tedy těžko předpokládat. V ohlédnutí můžeme říci, že všichni, kteří se podíleli na záchranné akci a organizaci ve Skautském domě, předvedli odpovědný a profesionální výkon na hranici svých schopností. Patří jim veliké díky za záchranu dvou lidských životů a skautské cti. Musím také konstatovat, že nezanedbatelnou roli v události hrála náhoda nebo spíše Boží pomoc. Pojmenujte si to, jak každý umíte. Počítejte se mnou: 1. Panter se po zásahu bleskem probudil, mohl se hýbat a komunikovat. 2. mobilní telefon mu fungoval 3. blesk ze stromu vyštípl několik trámků úctyhodné váhy, které dopadly mimo zraněné 4. čas Panterova probuzení a odchodu druhé skupiny se shodoval, takže bylo možné okamžitě podat první pomoc 5. další srážkové a bouřkové pásmo, které se rychle blížilo, se vybouřilo nad horami a těsně před místem neštěstí se rozplynulo. V případě špatného počasí by nemohl přistát ani jeden z vrtulníků.

Jsme rádi, že vše dobře dopadlo, naši kamarádi jsou opět mezi námi a rytíři rychlého činu dokázali, že skautské „buď připraven“ má nezměněnou platnost i v dnešní době.

Post scriptum: na sněmu střediska obdrželi čtyři členové nejvíce se podílejících na záchraně čestné vyznamenání "Za čin junácký - bronzový stupeň".