Na počátku nového roku 2015 proběhlo v rámci partnerské spolupráce se skautským oddílem BdP Hagen von Tronje z německého Bensheimu společné zimní setkání. Jak to všechno dopadlo si můžete přečíst na následujících řádcích. Malá ukázka fotografií zde, kompletní fotogalerie na střediskovém rajčeti.
Byla sobota 3. ledna večer a pečlivě jsme se připravovali na příjezd našich přátel z Německa. „Zbývá přibližně hodina do jejich příjezdu“ praví Lada. Dokončovala se večeře i jednotlivé programy. V tom se ozývá ťukání na dveře skautského domu. Překvapení, v podobě velkolepého přivítání na vlakové zastávce Hostinné – město, se nekonalo. Desetičlenná skupinka, v jejímž čele stál Florian Deppert a Jakob Bort, přijela o hodinku dříve… .
Přivítali jsme se, hosté se ubytovali, zasedli jsme k společné večeři a po krátkém odpočinku zazněla společná píseň, kterou byl oficiálně zahájen náš zimní tábor. Pak již přišla řada na Králíčkovu etapovou hru s poetickým názvem „Winter is coming…“, kterou zpracoval na motivy oblíbeného seriálu Game of Thrones. Po motivačním videu, kterým Králíček uvedl všechny do děje, byli účastníci rozděleni na 2 skupiny – Nightwatch a Wild people a jejich prvním úkolem bylo vytvořit si svou týmovou vlajku, která nebyla jen tak pro parádu, ale v pozdějších dnech sehrála velmi důležitou roli. Po několika okamžicích ostychu se nakonec všichni pustili do práce na výrobě týmové vlajky. Práce šla pěkně od ruky a po hodince mohl Králíček konstatovat, že je hotovo. Vzhledem k únavě jsem se kolem půlnoci odebrali do hajan.
V neděli dopoledne jsme se společně vypravili do horského střediska Velká Úpa. Cesta vlakem i autobusem proběhla bez obtíží. Po výstupu z autobusu jsme se zastavili v půjčovně lyží, abychom si domluvili půjčení tolik potřebných „ski“ hned na pondělí, kdy jsme měli v plánu jít lyžovat na zdejší sjezdovku Portášky. Mezitím dorazil Panter s autem plným dalších potravin a lyžařského vybavení, o které bylo nutné se spravedlivě podělit, protože našim cílem byla chata Junák vzdálená přibližně 2 kilometry do kopce směrem na Janovy Boudy a Pěnkavčí vrch. Až do čtvrtka se chata Junák stala naším domovem. Výstup i s nákladem nám trval necelou hodinu a pěkně jsme se u toho zapotili. Druhý náklad přivezl o něco později Apač, a tak se někteří vydali napodruhé vynést zásoby.
Po příchodu na chatu bylo nutné, aby si v každém pokoji jeho obyvatelé zatopili v kamnech. Stejně tak i ve společenské místnosti a kuchyni. Večerní program začal krátkým ohlédnutím za dosavadními akcemi, které jsme společně se skauty z Bensheimu prožili. Následovalo několik úvodních „ledy lámajících“ her a o chvíli později přišlo na řadu kolektivní tvoření profilových „obrázků“ a jmenovek na naše osobní profily v rámci sociální sítě Scout face instalované na skutečné zdi v 2. patře chaty Junák. Prostřednictvím Scout face jsme si vyměňovali po celou dobu zimního tábora vzkazy. Byl pozdní večer a čekala nás první noční hra „Capture the flag“ – Boj o vlajku. Krásně jsme se vyváleli ve sněhu a proto bylo velmi příjemné dát si v chatě teplý čaj a k tomu zazpívat pár dobrých šlágrů před spaním.
Pondělí nás překvapilo silným větrem a sněžením, ikdyž ono už to začalo v neděli v noci, nicméně nám to nezabránilo v tom, abychom se vydali na Portášky lyžovat. Navzdory nepříznivému počasí a faktu, že 6/10 účastníků z Německa nemělo dost zkušeností, vydržela většina na sjezdovce, až do pozdního odpoledne. Prcek si za neustálého remcání sešel kopec pěšky dolů a odmítl dále jezdit se slovy: „Ty vogo, je to blbost. Bolí mě z toho nohy. Nechápu lidi, co sportují. Když se já doma potřebuju vybít, tak jdu štípat dříví.“ Někdy si říkáme, že Prcek by se měl přejmenovat na Remcala. Nakonec ale také vydržel a bavilo ho to. Nás zase bavilo jeho neustálé remcání. Po celodenním sportovním vytížení nás čekal příjemný večer za zvuku českých folkových a německých pochodových písní. Závěr pondělního dne se nesl opět ve znamení etapové hry a po bojích o vlajku čekal obě skupiny - Wild people i Nightwatch okamžik, při kterém skládaly svůj slib věrnosti.
V úterý ráno nás probudilo nádherné počasí – obloha bez mráčku a měli jsme kliku, protože i slunce se rozhodlo, že bude svítit. Po náročném pondělním programu bylo nutné zregenerovat síly a proto se hned ráno chopili rozcvičky Lada s Králíčkem, aneb cvičení s Horstem Fuchsem a Helmutem. Veškeré cviky byly zdarma, a to by nebyl správný Horst, aby k tomu nepřidal nějaký bonus v podobě cviků navíc. Následoval volný program, během kterého se připravila další část etapové hry, tentokrát velmi náročné na čas i síly všech zúčastněných. Hra se dělila na několik částí přičemž obě skupiny měly sbírat materiál na určených místech, opět bojovaly o vlajku, následně musely získat a rozluštit hádanku a závěr znamenal pro Wild people dobývání ledové zdi tzv. „Climb on the wall“ a Nightwatchers absolvovali rytířský turnaj.
Odpoledne se skupina aktivních Čechů a cílevědomých Němců rozhodla zdolat největší vrchol Pěnkavčí vrch. Češi byli sice rychlejší, protože Němečtí skauti v životě nestáli na běžkách, za to však Králíček ukázal svou neomalenost při lámání běžkařských hůlek. „Promiň kámo, musel jsem to na tebe prásknout.“
„Jak se lyžovalo našim kolegům nejsem s to posoudit, ale jejich úsměv na rtech prozradil, že na rozdíl od nepředstavitelné nudy, kterou Prcek prožil na chatě, si to užili. Podobně i naše skupina byla spokojená, neboť stopy byli upravené a nám se jezdilo na běžkách doslova náramně. Vedle lyžování patřilo k oblíbeným činnostem sáňkování, které se stalo dokonce soutěžní disciplínou naší večerní etapové hry. Překvapením se stal fakt, že naši zahraniční přátelé zřejmě nikdy nepoznali kratochvíle u nás tolik oblíbeného sáňkování. Zde je třeba poznamenat, že mezi krajem vinohradů (Bensheim) a krajem brambor (Hostinné) je vskutku velký rozdíl a navzájem se neustále překvapujeme – většinou pozitivně.“ Tak zhodnotil Adam středeční program od východu slunce až do jeho západu.
Poslední večer našeho pobytu na horách jsme strávili v kuchyni. Odehrávalo se zde něco, co by se dalo přiblížit hře „obíhačka“ ve stolním tenisu, kterou jsme mimochodem ve volných chvílích na chatě Junák hráli jak o život. Nevím jestli máte představu, jak to vypadá v kuchyni s nedostatečným odvětráním, kde se smaží 20 kg bramborákového těsta, ale po 2 hodinách nebylo vidět z jednoho konce kuchyně na druhý, a to měla kuchyně dobrých 5 metrů na délku. Ještě, že si každý sám usmažil kolik bramboráků chtěl a u plotny se tím pádem kuchaři průběžně střídali. Večer již patřil odpočinku a společnému zpívání.
Čtvrtek se nesl ve znamení úklidu a odjezdu. Jak pravil Adam: „Jsem poněkud konsternován, neboť jsem si nikdy nepomyslel, že by někoho nenapadlo, že když se vymetají kamna, už se v nich nesmí topit! Takže naše poslední chvíle jsme strávili v pěkné zimě, větrajíce přitom zakouřené místnosti."
Bylo podivuhodné, jaké obrovské množství věcí se nastřádalo při uklízení našeho dočasného azylu. Vybavení, které jsme odtáhli na chatu v 9 lidech jsme nemohli pomalu odnést ani ve 20. Zde je třeba zdůraznit, že původní vybavení chaty jsme zde ponechali – jednalo se čistě o naše osobní či společné věci. Připomíná mi to chvíle, kdy se vlčata a světlušky (teď už můžu říct, že i skauti) balí po výpravě nebo táboře k odjezdu domů a nic se jim do batohu nevejde a přitom odjíždí jen s polovinou věcí.
Poslední večer jsme strávili společně na skautské základně v Hostinném. Po náročném přesunu z Velké Úpy do Hostinného nás čekala slavnostní večeře. Když se všichni do sytosti najedli, byla již připravena narychlo vytvořená videoprezentace, abychom společně zavzpomínali, co jsme společně prožili na zimním táboře. Lada, jakožto hlavní vedoucí celé akce, se ujala závěrečného slova. Její velké poděkování patřilo jak realizačnímu týmu, tak i všem účastníkům a každému předala pamětní táborovou placku. Spolu s Jakobem (novým vůdcem oddílu v Bensheimu) si předali navzájem pamětní dary, jako výraz poděkování a trvajícího přátelství mezi námi. Jakob nás oficiálně pozval na výročí 30. let od založení skautského oddílu v Bensheimu, které v letošním roce slaví a poděkoval za pozvání a možnost strávit několik zimních dnů u nás v Krkonoších. Seděli jsme společně v kruhu a každý z nás sdělil, co se mu na zimním táboře líbilo či nelíbilo a na co nikdy nezapomene. Postupně účastníci odcházeli spát, nicméně závěrečné tóny našich oblíbených šlágrů bylo možno slyšet přibližně kolem 01:00 hod. ráno.
Pátek. Během posledního rána jsme předali přátelům z Bensheimu naší společnou mezinárodní putovní kroniku s dalším zápisem – tentokrát ze zimního tábora. Od této chvíle ji mají na starosti oni a při dalším setkání si ji zase vyměníme.
Nevím, kdo dostal ten nápad závěrečného objímání ve chvíli, kdy už vlak zastavil a čekal až naši přátelé nastoupí, nicméně paní průvodčí rázně zapískla a našemu zdlouhavému loučení tak učinila přítrž. Nástupem Bensheimských skautů do vlaku náš zimní tábor opravdu skončil. Všichni unaveni, ale přesto šťastni za tento výjimečný týden, který jsme společně prožili, a který v nás zanechal hlubokou vzpomínku, jsme se odebrali zpět do skautského domu. Sbalili jsme si své batohy a postupně se rozjeli do svých domovů.
Vielen dank, Gut pfad & Ahoj
PS: A co jsme na WC2015 jedli dobrého? Například uzené, sekanou, klobásy, skvělé rizoto, super česnečku, skvělé bramboráky, sladkou rýži a kvalitní gulášek a také spoustu zeleniny. Zkrátka tábor, jak má být.
Poděkování:
Jája a Sova - za vytvoření loga WC2015.
Šerpům (Lůca, Bětka, Lenka, Pavel, Apač, Lada, Králíček, Adam, Panter) – za vynesení materiálu a zásob na chatu Junák.
Králíčkovi – za přípravu etapové hry „Winter is coming…“.
Tarzanovi – za zpracování video prezentace z proběhlých společných akcí.
Apačovi – za Scout face, úvodní hry, techn. pomoc.
Adamovi – za přítomnost po celou dobu tábora, hudební doprovod, vytvoření zpěvníčků a zdravotní dohled.
panu Karlíkovi – za přepravu táborového materiálu zpět do Hostinného.
Ladě - za vedení tábora a za to, že na nás byla hodná :)
Tato akce mohla proběhnout i díky finanční podpoře z rozpočtu města Hostinné za rok 2014. Děkujeme.
Zapsal Panter, za pomoci Adama a Lady.